Moderní lékařská věda stojí na rozpacích před slovem „utrpení“. Jakoby tento pojem náležel
spíše do sféry „laického“, „nepřesného“ a proto „ nevědeckého“ jazyka. Lékař je od začátku
své profesní přípravy veden k tomu, aby ke každé nemoci přistupoval jako k problému,
u něhož je třeba objasnit příčinu a poté tuto příčinu odstranit nebo alespoň ovlivnit. Lékaři
mají proto rádi nemoci, které mají ovlivnitelné, tedy “ řešitelné“ příčiny. Ke komplexnímu
prožitku utrpení lékař obvykle přistupuje tak, že se jej snaží rozložit na jednotlivé stavební
kameny a ty potom odděleně ovlivňovat.
