Biblický pohled na zdraví a nemoc aneb Postoj křesťana k nemoci

MUDr. Pavel Smilek PhD.

 

1. Úvod

Kdo z nás se cítí skutečně zdráv? Statistiky tvrdí, že úplně zdravý není vlastně nikdo. Nemoci se týkají všech, tedy i zdravotníků. Rádi  operujeme, podáváme injekce – ale běda, když se to týká nás – to bolí. Zdravotníci patří mezi nejhorší pacienty. Častěji než jiní jsou vyšetřováni a léčeni nestandardními postupy, bývají u nich nejčastěji komplikace, navíc sami zasahují do vyšetřování a cítí se oprávněni měnit léčbu… Do každého lidského života přichází krize, nemoci. Na stupnici  hodnocení psychologů podle závažnosti se na čelních místech vyskytuje nevyléčitelné onemocnění a ztráta partnera. Jak onemocnění prožíváme? Jak řešíme naše životní krize? Jaký vlastně by měl být, a ve skutečnosti je, postoj křesťana k nemoci? Je skutečně jiný než u nevěrce? Pohlédněme do života  významného Izraelského krále, který prožil těžkou nemoc, na kterou se umírá a navíc další těžké životní krize.

 

2. Chizkiášova nemoc (Iz. 38,1-22)

2.1. Proč právě Chizkiáš?

Chizkiáš byl jedním z nábožensky nejhorlivějších judských králů. Provedl důkladnou reformu, zničil modly, obnovil pravou bohoslužbu… a nyní by se mohl těšit pokojnému životu, užívat hmotné i duchovní bohatství – tak bychom to viděli my.

Ale není tomu tak, přichází krize, a to hned třikrát:
- zdravotní krize – smrtelná choroba,
- národní krize – asyrský vpád,
- osobní krize – vyvolaná diplomatickou misí z Babylónie.

Proč postihla taková nemoc právě Chizkiáše? A proč postihuje nás, kteří se snažíme upřímně sloužit Bohu? Nemoci se nevyhýbají upřímným věřícím lidem, ba přicházejí právě v období duchovního vrcholu. Proč? Kde mají svůj původ? Zavřel snad Bůh své oči? Nemoc i asyrská invaze jsou součástí Božího plánu s Chizkiášem! Přichází právě na ty pravověrné, na ty nejzbožnější. Můžeme uvést nejméně dva důvody, proč se tak děje:

a) Bůh chce Izraelce naučit, aby doufali jen v Něj samotného.

b) Dosažené vítězství často vede k pohodě, pýše, zlenivění a následnému pádu.

V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít. (Iz. 38,1).

„V oněch dnech“ – Nemoc se odehrála před Asyrskou invazí. Je jasné, že je-li ochromena vláda, šance na obranu země je silně omezena. Uvažme, jak Izraelci museli reagovat, když slyšeli o králově nemoci – a věděli o asyrském ohrožení. Navíc Chizkiáš neměl dosud zřejmě syna, který by mohl usednout na Davidův trůn. Selhaly snad Boží sliby?

Nevíme přesně, čím Chizkiáš onemocněl, o jakou šlo diagnózu. Vykladači soudí, že mohlo jít o karbunkl, absces nebo o rakovinu.

2.2. Jak reagoval Chizkiáš na svoji nemoc?

Chizkijáš se otočil tváří ke zdi a takto se k Hospodinu modlil (Iz. 38,2): Chizkiáš se neotočil ke zdi, protože by byl ve špatné náladě (jako Achab), ale protože chtěl mít soukromí, možná také obracel svoji tvář vůči chrámu.

„Ach, Hospodine, rozpomeň se prosím, že jsem chodil před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným a že jsem činil, co je dobré v tvých očích.“ A Chizkijáš se dal do velikého pláče (2. Kr. 20,3).

Chizkiáš prožívá strach, zoufalství a hořkost „přehořkou“. Jak je nám v tom blízký! Nemusíme se hanbit, prožíváme-li strach a zoufalství. Křesťan není sochou z kamene, které se nic nedotkne. Nemá to ale trvat dlouho – máme naději, východisko. Dále čteme, že se Chizkiáš modlí. Někteří kritizují modlitbu pro pláč a úsilí, s jakým chtěl dosáhnout svého uzdravení. Myslím, že je dokladem, že jsme lidé, že můžeme k Bohu přijít takoví, jací jsme. Že je normální, legitimní naše touha po zdraví, touha žít a sloužit Bohu. Navíc Chizkiáš byl obtížen břemenem budoucnosti trůnu a národa.

„…chodil jsem před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným…“  Nerozdělené srdce znamená zcela upřímné a zbožné srdce, nikoliv bezhříšnost. Nežádal Boha o zdraví, protože by byl tak dobrý, ale protože mu chtěl dále sloužit a dokončit duchovní obnovu země. Jistě ale také měl zájem o svůj vlastní život.

Izajáš ještě nevyšel z vnitřního dvora, když se k němu stalo slovo Hospodinovo:… (2. Kr. 20,4). Jsme svědky rychlé odpovědi. Někdy, spíše většinou, odpověď tak rychlá není.

2.3. Suché fíky

Izajáš poručil: „Ať přinesou suché fíky, potřou mu vřed a zůstane naživu.“ (Iz. 38,21)

Proč byly použity fíky, když král už měl Boží slib, že bude zdráv? Z fíků byla vyráběna hojivá mast1. Šlo zřejmě o legitimní léčebný prostředek starověké medicíny. Vidíme, že Pán Bůh si může použít našich znalostí a našich léčebných postupů. Závisí ale na správném pořadí. Chizkiáš spoléhal na Hospodina a potom přijal Boží uzdravení z rukou proroka Izajáše, který použil oficiální léčebný prostředek. My nejdříve hledáme pomoc v medicíně – a když selže, tak u Pána Boha.

Nejvyšší číšník na ně zavolal: „Povězte Chizkijášovi: Toto praví velkokrál, král asyrský: Na co vlastně spoléháš? (Iz. 36,4) Jak reagujeme my na naši nemoc? Lišíme se od nevěřících lidí? Jak se na nás dívá nevěřící okolí? Vnímají nás jako ty, kteří prakticky žijí to, o čem hovoří? A nebo stejně jako oni zděšeně běháme od jednoho lékaře k druhému, od jedné metody k jiné a dokonce se někdy ani nezdráháme obracet se na prostředky alternativní medicíny!

Hle, o deset stupňů nazpět vrátím sluncem vržený stín, který sestoupil po stupních Achazových.“ (Iz. 38,8) Nevíme přesně, čeho se zázrak týkal – zda skutečné změny rotace Země (údajně z geologického hlediska není nevysvětlitelné) a nebo to bylo způsobeno zvláštními atmosférickými podmínkami způsobujícími změnu lomu slunečních paprsků. V každém případě Bůh ukazuje svůj zájem a náklonnost  svému dítěti a má pochopení pro jeho nepevnost a omezenost.

Tento biblický děj v nás vzbuzuje řadu otázek:

Můžeme si na Bohu vymoct uzdravení? Kdyby nebylo jeho uzdravení, nebylo by i jeho selhání při diplomatické návštěvě z Babylónie – (ale ani jeho vítězství nad Sancheríbem).

Musí nás Bůh vždycky uzdravit ? A co když Bůh neuzdraví? Je to selhání naší víry?

2.4. Zisk z nemoci - Chizkiášova zkušenost

Chizkiáš byl autorem žalmů a vedl skupinu učenců, kteří kopírovali Starý zákon. Jaký byl Chizkiášův zisk z nemoci? Vidíme:

1) Nové ocenění života (Iz. 38, 9-12). Života si začneme vážit až tehdy, když cítíme, že nám uniká. Chizkiáš zobrazuje smrt jako konec cesty, stržený stan a odříznutí od osnovy. Život visí na vlásku. Člověk uzdravený z těžké nemoci si dovede vážit každé přidané chvíle, poněvadž si uvědomuje prchavost života. Každý den pro něj byl důležitý.

2) Nově ocenil modlitbu 

Stavěl jsem si před oči až do jitra, že mi jako lev rozdrtí všechny kosti. Do dnešního večera jsi se mnou hotov. Jako rorejs a jeřáb, tak sípám, kvílím jako holubice, zemdlely mé oči upírající se na výšinu. Panovníku, jsem v tísni, zasaď se o mne! (Iz. 38, 13-14).

Jeho ztišení před Pánem není nikterak krátké – trvá až do jitra. Není to povrchní modlitba uspokojující sobecké cíle. Dále čteme, že sípá, kvílí…V jeho životě se objevila nová pokora a hlubší láska k Pánu, nová píseň chvály na rtech.

3) Hořkost přehořká mi byla ku pokoji (v.17) – získal pokoj, jistotu ve vztahu k Bohu, duchovní prohloubení   

4) Nové ocenění příležitostí ke službě (v.18b – 20):

- Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost (Iz. 38,18). Vyhlížet Boží věrnost –  očekávat, jak s námi Bůh bude jednat a jak se sami naučíme porozumět a poslechnout je velkým dobrodružstvím života víry a programem na celý život.

- …jen živý vzdává chválu – vzdávat Bohu chválu patří k nejdůležitější službě Bohu.

- Živý, jenom živý, vzdá ti chválu jako já dnes, otec seznámí s tvou věrností své syny (Iz. 38,19). Dalším důležitým úkolem je seznamovat své potomky s Boží věrností.

- …Budeme hrát na strunné nástroje po všechny dny svého žití v Hospodinově domě.“  (Iz. 38,20) Chizkiáš se chystá  hrát na strunné nástroje při bohoslužbě – to je výrazem aktivního zapojení do bohoslužby.

2.5. Osobní krize související s diplomatickou misí  (Iz. 39,1-8)

I v Babylóně se dověděli o Chizkiášově nemoci. Oficiálním důvodem diplomatické mise bylo poctít Chizkiáše a vyjádřit radost nad jeho uzdravením. Skutečným důvodem  bylo získat informace o finančních zdrojích judského národa. Babylón by to mohl využít při svých dalších výbojích. Když nás Satan nemůže porazit jako řvoucí lev, přichází jako úlisný had.  Co nemohla Asyrie dosáhnout svými zbraněmi, toho Babylón dosáhl svými dary.  Bůh dovolil nepříteli vyzkoušet Chizkiáše, aby se ukázalo, co je skutečně v jeho srdci. Byla tam pýcha. Po době těžkého utrpení se někdy cítíme tak dobře, že se přestaneme modlit a být opatrní.  Král se topil v bohatství a slávě a zřejmě zanedbal svůj duchovní život. 

Chizkiáš byl bezpečnější jako nemocný člověk na lůžku než jako zdravý muž na trůně.

Pak se Chizkijáš za pýchu svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jeruzaléma, a Hospodinův hněv na ně za dnů Chizkijášových nedolehl (2. Par. 32,26). Chizkiáš se pokořil – a Bůh mu odpustil.

 

3. Nemoc a zdraví ve světle Písma

3.1. Nemoc

Hlavním záměrem Bible není být učebnicí medicíny a přírodních věd – uvádějí se pouze ty detaily, které nějakým způsobem slouží teologickým záměrům a zjevují Boha člověku. Přesto Bible nezavírá oči před skutečností nemoci a hříchu, vidí realitu života, jaká je. Bible je pravdivá i v otázkách medicíny, pouze si musíme zvyknout, že autoři užívají terminologii své doby. České slovo „nemoc“ je překladem různých výrazů v původním textu, uvádíme jen některé z nich:

NOSOS seu NOSEMA = nemoci, které lze odvodit od nějakého původce (např. bakterie). Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc (=nosos) a každou chorobu (=malakia) v lidu (Mt. 4,23).

MALAKÍA = neduživost, chřadnutí podmíněné stářím (Mt. 4,23; 9,25)

ASTHENIA = slabost, nedostatek síly. Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit (L. 13,11) – (duch nemoci, asthenia).

KAMNEIN = nemít do ničeho chuť, duševně zemdlený, duševní nemoci, deprese. Modlitba víry zachrání nemocného,… (Jk. 5,15).

Biblická „patologie“ ví o řadě nemocí5:

- epilepsie (Mt. 4,24)

- hluchota (Mk. 7,32) - spíše surdomutitas

- horečka (Lk. 4,38) (Lukáš rozeznává i stupně horečky a přiřazoval jim určitou prognostickou hodnotu

- malomocenství (Leviticus 13,1-46)

- menstruace, methrorhagie  (Lk. 8,43)

- mor, morová rána  (2. Sam. 24,15, Mt. 24,7 Zj. 9,20)

- nádory (1. Sam. 5,6)

- neplodnost (Gn. 18,12)

- němota (Mt. 9,32-35)

- odumřelá ruka – ochrnutá s následnou svalovou atrofií (Lk. 6,6)

- prašivina  (Leviticus 13,30-37)

- slepota (Mk. 8,22-25)

- spálenina (Lv. 13,24)

- svrab (Dt. 28,27)

- šílenství, mentální poruchy (Dn. 4,28-34)

- úplavice (Sk. 28,8)

- vodnatelnost (Lk. 14,2) – ascites

- vřed (Jb. 2,7) aj.

- vyhřezlá střeva – zřejmě chronická úplavice s vyhřeznutím střev a ileem (2. Par. 21,19)

- zánět (Dt. 28,22)

Příčinou nemoci je vždy hřích, nikoli však bezpodmínečně osobní provinění. Ja­ko křesťané žijeme spolu s padlým světem, nejsme z této sounáležitosti vyňati. Podle Jakuba 5,15 (Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.)  existuje však i možnost osobního provinění. Každý křesťan ve své nemoci má hledat Pána, a přitom může narazit i na vlastní hřích.

Bible však jasně říká, že vztah mezi osobním proviněním a nemocí je „možností“ („a dopustil-li se“ ), nikoliv „nutností“. V Janově evangeliu  9,3 čteme:  Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Pán Ježíš prolomil židovský názor o mechanické souvislosti osobního provinění a nemoci.

Další příčinou nemoci může být „nehodná účast na Večeři Páně“ (nevhodné chování vůči bratřím).

Příčina nemoci může být Božím tajemstvím. Ponechme Pánu Bohu konečně právo, aby ve své svrchovanosti a suverenitě nám příčinu nemoci neukázal. Nejsme jeho tajemníci a řadě věcí porozumíme až na věčnosti.

3.2. Zdraví

Výraz zdraví v Bibli může znamenat dobrý stav těla i duše1. Např.: To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem (Př. 3,8) Karafiát překládá: „Toť bude zdraví nervům tvým“. Výraz zdraví v Bibli může také znamenat léčebný prostředek, zdar, pokoj, bezpečnost aj. Většina sekulárních definic zdraví opomíjí zdraví pro ducha. Ale Písmo učí – když je nemocen duch člověka, tělo a mysl trpí také. Není možné mít nemocného ducha a být celým zdravým člověkem. Tím nejobtížnějším druhem uzdravení je nemoc ducha, tedy to, co Bible nazývá hříchem. Hřích je nejobtížnější nemocí k léčbě.

Teolog Karel Barth zdraví definoval takto: „Zdraví je víc než pouhá nepřítomnost fyzických defektů. Zdra­ví je svoboda a síla pro lidský život, schopnost plného nasazení našich údů a orgánů a všech duchovních a tělesných funkcí. Zdraví není hodnota sama o so­bě, nýbrž hodnota určovaná smyslem života.“

Uzdravit potom znamená obnovit normální stav v případě organických onemocnění, obnovit duševně nebo fyzicky plné zdraví.

Funkční schopnost nějakého orgánu či údu ovšem ještě není zdravím podle Bible. Každý člověk má mít také radost ze života, musí být ve správném vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Člověk, který tělesně zůstává nemocným, ale získal radost ze života, žije v plném slova smyslu. Naproti tomu i tělesně zdravý člověk může za určitých okolností pouze vegetovat!

Učitel teologie Charles Farah jr. říká6 : „Myslíval jsem si, že to je vytáčka, když lidé říkají – duchovní uzdravení je hlavním záměrem modlitby za uzdravení. Když jsem poprvé slyšel učení  typu: „Pamatuj na to, že skutečné uzdravení je duchovní“, myslel jsem si: jaká je to pohodlná vytáčka. Když tento chudák kazatel nemůže pomoci, vždycky může říct: „Ale duchovní uzdravení je tou hlavní věcí“. Kdybych byl skutečně nemocen, to by byla pro mne chabá útěcha. Teprve po letech jsem pochopil moudrost těchto slov. Jsem přesvědčen, že zdaleka nejtěžší je skutečné uzdravení ducha. Ve skutečnosti znám mnoho fyzických uzdravení, která přichází přirozeným nebo psychologickým způsobem. Ale nevím ani o jediné nemoci ducha, která by byla uzdravena jinak než nadpřirozenou Boží mocí. A navíc, hřích je jediná konečně smrtelná choroba.“

Existuje jisté přeceňování tělesného uzdravení, které neznamená pouze posun důrazu, ale zásadní odklon! Musíme správně položit důrazy: spasení je Ježíš a jeho kříž. Uzdravování, to jsou důsledky kříže a znamení plného vykoupení. Křesťané žijí v situaci „už teď“ (království Boží již přišlo) a „přesto ještě ne“ (ale ještě ne v plnosti). Proto navzdory modlitbě nejsou všichni nemocní uzdraveni. Uzdravení jsou znameními dokonaného spasení. To během doby pozemského života ještě není dokončeno: A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla (Ř. 8,23)!

4. Jak lze dosáhnout zdraví?

Všechny naše nemoci uzdravuje Bůh (On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje - Ž. 103,3). I dnes, kdy medicína hodně pokročila, nás uzdravuje Bůh. Používá si k tomu lidí, různých prostředků a nebo uzdravuje přímo. Lidové rčení: „Lékař léčí, Bůh uzdravuje“ vyjadřuje pravdivě, že každé uzdravení je veliký zázrak. To jistě potvrdí každý, kdo jenom trochu pochopil aspoň něco ze složitosti lidského organismu.

4.1. Uzdravení na základě osobní víry.

Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle (Mt. 9,22).

Toto místo bývá často citováno i nevěřícími lidmi v mírně pejorativním smyslu. Snaží se poukazovat na sílu lidské psychiky. Sílu lidské psychiky a vliv na zdraví člověka nepopíráme. Ženu ale uzdravil Pán Ježíš Kristus (čteme, že z něj vyšla síla – nešlo tedy o sílu ženiny víry). Ani ji neuzdravil dotek třásní jeho roucha – jakoby měl nějakou magickou moc. Nejedná se pouze o všeobecnou víru v cokoliv, ale o víru v živého osobního Boha, Pána Ježíše Krista. To, co ji uzdravilo nebyla síla její víry, ale víra v silného Spasitele. Jde o víru, která vychází z Božího slova. Člověk je slabým „nedochůdčetem“ ve víře, pokud se jeho víra orientuje jen na zkušenosti. Držme se pevně Božího slova. Stůjme o to, aby v nás trvale přebývalo. Dále se jedná o víru, jejímž předmětem je Pán Ježíš Kristus.

Uzdravení vírou dobře ilustruje uzdravení malomocného, jak jej popisuje evangelista Matouš.

Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství (Mt. 8,2-3).

- Nemocný se nejdříve zvedá a jde k Pánu Ježíši Kristu. Zdrojem uzdravení celého člověka je Pán Ježíš Kristus a jeho kříž.

- Padl před ním na zem – nemocný je pokorný. Pyšní a nároční pacienti nechtějí čekat, chtějí být rychle zdrávi.

- Osloví Pána Ježíše  „Pane“ – toto oslovení příslušelo jen císaři, který byl uctíván jako bůh. Tím uznává, že Pán Ježíš má plnou moc. Mnoho lidí by chtělo uzdravení, ale aby je to nic nestálo, představují si modlitbu jako mincovní automat na žvýkačku. Účinná modlitba předpokládá podřízenost a poslušnost vůči Bohu.

- Chceš-li – nemocný věří Pánu Ježíši, že může uzdravit nevyléčitelnou nemoc, ponechává rozhodnutí na Něm, obrací se na Jeho vůli.

- Chci, buď čist.  Pán Ježíš natahuje svou ruku a říká Boží slovo na potvrzení své vůle.

- Výsledkem je okamžité uzdravení.

- Přezkoumání uzdravení knězem podle Mojžíšova zákona – Pán Ježíš respektuje zákony.

Při uzdravení nemocných šlo Pánu Ježíši vždy o odpuštění hříchů, uzdravení celého člověka. Nikdy mu nešlo o senzaci, zázraky jako takové. Káral touhu po znameních. Vždy šlo o věčnost. Pán Ježíš velice miluje člověka, mnohokrát čteme, že se mu lidí zželelo. Jeho posláním bylo přinést též tělesné uzdravení.

4.2. Přímluva

Přímluvná modlitba může být konána v osobní modlitbě, nebo současně
může jít o všeobecnou přímluvu celého společenství křesťanů.

Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého (Jk. 5,16).

„Má velkou moc“- víme, co to znamená? I při těch, kteří uzdraveni nebyli, se přímluvou mnoho děje. Zažil jsem, že takový člověk náhle ztratí strach ze smrti. Jeden člověk, který křečovitě lpěl na životě, náhle obdržel radost, že může přejít na druhou stranu. I to je svědectvím Boží milosti. Nedošlo sice k uzdravení těla, byla však uzdravena duše. Přímluvou je demonstrováno, že když trpí jeden úd, trpí spolu všechny údy. Neexistuje všemohoucí modlitba, ný­brž všemohoucí Pán, ke kterému se modlíme. V textu je řeč o uzdravení nemocného, nikoliv nemoci. V centru pozornosti není problém, nýbrž člověk.

4.3. Slavení svaté Večeře Páně

Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají (1. Kor. 11,29 –30). Správnou účastí může dojít k uzdravení. Golgotský kříž je zdrojem uzdravení.

4.4. Služba starších 

Církev Kristova je na jedné straně povinna varovat před všelijakými léčiteli z řad spiritistů, křesťan­ské vědy, nebo z různých hnutí. Ale na druhé straně má živá církev vyhlížet a čekat i na dary uzdravování. V naší sborové pastýřské praxi nemáme opomíjet doporučení apoštola Jakuba, který napsal: „Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších sboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně. A modlitba víry uzdraví nemocného, a pozdvihne! ho Pán... Mnoho může mod­litba spravedlivého opravdová.“ (Jk. 5,14-15a). Nemusí vždycky do­jít k uzdravení. Výsledek takové modlitby může být někdy třeba jen ,, pozdvihnutí“ nemocného a posilnění jeho víry.

Podle Jk. 5 se má nemocný nejprve modlit sám, ještě než poprosí druhé o modlitby. V modlitbě je obsaženo také zkoumání sama sebe. V textu není pokyn ani nejmenší zmínka o tom, že by nemocný měl odmítat lékařkou péči, pokyn spíše vyjadřuje, že tam, kde veškeré lékařské umění končí, existuje ještě jedna možnost.  Původní řecká slova pro nemoc v těchto verších (asthenein a kamnein) vyjadřují, že se jedná o nemocného, který je beznadějně nemocný a z lidského hlediska před branami smrti. Pomazání olejem nemá magický význam, ale je to projev vnitřní připravenosti nemocného. Modlitba víry nemocného zachrání (řecké slovo  sozein). Ústřední význam tohoto pojmu spočívá v NZ v tom, že záchrana, spasení, vychází vždy z Krista. Existuje jediný, kdo zachraňuje - Pán Ježíše Kristus. Modlitba starších má za cíl ne nejprve tělesné uzdravení, ale záchranu nemocného pro věčnost. Spasit je víc než uzdravit. Pán ho pozdvihne znamená povzbudí, posílí.

4.5. Dary uzdravování

Dohromady se ve čtyřech evangeliích dochovalo 20 popisů událostí uzdravení. Některé Pán Ježíš uzdravil na dálku, jiné slovem bez tělesného kontaktu, další dotykem, jindy použil léčebných prostředků (např. aplikace bláta smíchaného se slinami – v té době oblíbený prostředek proti slepotě). O zázračném uzdravování čteme v době apoštolské i později.

Bible hovoří o darech uzdravování. Ty neslouží v první řadě Božím dětem. Jsou to doprovodná znamení zvěstování evangelia, jsou určena k tomu, aby byli nevěřící upozorněni na Kris­ta. Dary uzdravování  jsou nezávislé na víře nemocného, ale závisí na víře člověka, jehož si Bůh používá k uzdravování. Dary uzdravování jsou případ od případu nově darovány. Člověk nemá dar uzdravování, který by bylo možno kdykoli uvést do činnosti. Tvrzení o případech zázračného uzdravení musíme přijímat opatrně. Tento obezřetný přístup ovšem nesmíme zaměnit s materialistickým postojem nevěry a skepticismu.

4.6. Někdy ale Bůh neuzdraví, přestože se modlíme – co potom?

Tomáš Ditrich píše v úvodníku „Života víry“7 k úmrtí Johna McFarlana mimo jiné : „Odešel, přestože jsme se modlili! Lékaři mu dávali půl roku až rok života. Zemřel však za měsíc. Pro modlitebníka opravdu nic povzbudivého...

Někdo, komu by se to nehodilo do teologie, by asi řekl, že nějak hřešil, nebo aspoň, že neměl víru. Takovou teologii nemám rád. Je to nalinkovaná teologie, která by nejradši postavila do latě i samého Pána Boha, když zrovna nerespektuje její zásady. Boží přítomnost u Johnova lůžka zakoušená a dosvědčovaná lidmi, kteří byli v nemocnici během posledních dnů, kdy tam utlumen léky umíral, svědčí o opaku.

Taky ovšem nemám rád teologii ani myšlenku, která mě občas napadne, že je Pán Bůh tak nějak daleko, a že už moc neuzdravuje a nepomáhá. Bůh totiž vždycky uzdravoval a pomáhal každému, kdo ho upřímně prosil. Proč ale neuzdravil Johna? Proč John musel odejít v poměrně mladém věku a když jsme ho potřebovali? To právě nevím, i když by mě to opravdu zajímalo. Asi se to ani nikdy nedovím. Johnův Bůh si ho prostě vzal k sobě.

Uvěřili jsme Bohu, který není povinen vysvětlovat, co dělá, ani, proč nevyslyšel nějaké naše modlitby. Jak můžeme za těchto okolností mít ve vztahu s takovým Bohem jistotu? Ta jistota nemůže vycházet z toho, že předpokládáme, že všechno, co Bůh dělá nebo dopouští, můžeme pochopit. Naše jistota pramení z toho, že věříme, že nás miluje, že je tak dobrý, že za nás nechal zemřít svého Syna.“

 

5. Závěr - co dělat, jsem-li nemocen ?

5.1. Nemoc je příležitost  se zastavit

– a  ztišit před Bohem. Když jsme zdraví, tak máme všelijaké problémy a na Pána nemáme dost času. Jsme-li vážně nemocni, máme problém jen jeden – chceme být zdrávi a času nyní máme dost – i na Boha. Každý křesťan ve své nemoci má hledat Pána, a přitom může narazit i na vlastní hřích. V souvislosti s uzdravením říká Jakub: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého (Jk. 5,16).

5.2. Zdraví naší duše

Naděje nemocných se upíná především k tělesnému uzdravení, ale vyrovnali jsme se tak s celým člověkem? Plné zdraví není jen nepřítomnost příznaků. Daleko větší než tělesné uzdravení je uzdravení duchovní, odpuštění hříchů a vyrovnaný vztah s Bohem.

5.3. Důvěřuj Pánu Ježíši Kristu

A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit a vynaložila na lékaře všechen svůj majetek (Lk. 8,43). Žena trpící krvotokem byla zklamána lékaři – a na Pána Ježíše se obrátila teprve potom. Výrazem nevěry a nepochopení věci je těkání od jednoho lékaře k druhému, od lékaře k různým léčitelům. Na co vlastně spoléháš ve svých životních krizích:

- na vědu, lidskou chytrost, lékaře,

- na lidi a technické vymoženosti,

- na sebe sama?

Je rozdíl spoléhat na výše uvedené a prožívat zklamání z neúspěšné léčby a na druhé straně vložit svoji důvěru v Pána, plně se na Něj spolehnout a při tom použít lékařskou pomoc. 

Důvěřujme Pánu Ježíši Kristu – my skutečně máme právo k Němu přijít s tím, co nás trápí, výsledek ale ponechejme na Něm. I to, zda nás uzdraví prostřednictvím přírodovědné medicíny, fyzikální léčby nebo přímo svým slovem a to ihned – a nebo zda naše uzdravení odsune až na dobu, kdy se uskuteční Boží království v plnosti. Rozhodující je, v koho složím svoji důvěru.

Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina (Jr. 17,5).

5.4. Lékařská pomoc

Skutečná víra v Boha s radostí a vděčností užívá dostupných prostředků pro záchranu života, ať už jde o léky, transplantace orgánů, včetně krevních převodů a různých chirurgických postupů. Užíváme tyto prostředky podobně, jako záchranné vesty proti utonutí.

Užívej lékařskou pomoc a léčbu s modlitbou a při tom důvěřuj v Boží vedení a pomoc.

 

6. Literatura

1. Novotný A. Biblický slovník, Kalich, Praha 1956, s. 1405.

2. Wiersbe WW.  Be comforted (Isaiah). Scripture Press, Wheaton, 1992. ISBN 1-872059-51-1.

3. Pfeiffer CHF. The Wycliff Bible commentary. Moody Press, Chicago 1960, s. 1525. ISBN 0-8024-9695-4.

4. MacDonald W. Believers Bible commentary OT. Thomas Nelson Publishers, Nashville, 1992, s. 1183. ISBN 0-8407-6810-9.

5. Douglas JD, Hilyer H, Bruce FF, Packej JI et al. Nový biblický slovník. Návrat domů, Praha 196. 1243 s. ISBN 80-85495-65-1.

6. Farah Charles jr., PhD. From the Pinnacle of  the Temple.

7. Dittrich T. Za Johnem McFarlanem. Život víry, Praha, 14, 6, 2003. ISSN 1210-43-45.

 

 

 

Tato přednáška byla proslovena v plném znění na 14. celostátní konferenci  Sdružení křesťanských zdravotníků v ČR, v Brně 18.-19. října 2003.

 

Autor je zástupce přednosty pro vědecko-výzkumnou činnost ORL kliniky FN Brno (pracoviště Nemocnice u svaté Anny).